Š

Šerm

Šerm je bojový sport, při němž se zápasí na dlouhém úzkém prostoru, který připomíná můstek, na tzv. šermířské dráze, neboli planši (planche). Dva soupeři se snaží zasáhnout toho druhého bodnou nebo sečnou zbraní. Šermuje se s následujícímí druhy zbraní: šavle, kord a fleret. K bodným zbraním patří fleret a kor, šavle je zbraň bodná i sečná. Každý kontakt s určitými stanovenými oblastmi těla se počítá jako zásah. Vyhrává ten, kdo jako první trefí soupeře stanoveným počtem zásahů.

Podíváme-li se do historie, vzešel šerm z tréninku n a souboje s mečem ve válkách. Forma sportovního šermu se zbraní existovala už velmi dávno ve východní Asii. Již v dobách antiky existovaly šermířské školy a v Římské říši za Augusta organizovala mládež šermířské souboje jako podívanou. Šerm se postupně stal módou, nejdříve v Itálii, poté ve Francii. Roku 1570 ustanovil Francouz Henri Saint Didier většinu šermířských odborných výrazů, které se používají dodnes. Šerm patří k prvním olympijským disciplínám už od olympiády v Athénách v roce 1896.

Šerm nesmí chybět ani v České obci sokolské – podle evidence ke konci roku 2007 zde bylo registrováno 15 oddílů tohoto sportu, v nichž bylo 393 členů.

Švec, Josef Jiří
(*19. července 1883, Čenkov – + 25. října 1918 Aksakovo)
Josef Jiří Švec se narodil 18. července 1883 v obci Čenkov u Třeště. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval učitelský ústav v Soběslavi. Poté učil osm let v obecné škole v Třebíči. V Třebíči náležel k propagátorům sokolské myšlenky, vedle Jana Syrového a Jana Máchala. Roku 1911 odešel sokolské ideje šířit do Ruska, kde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru na severním Kavkazu. V Rusku dokonce vstoupil do pravoslavné církve a přijal jméno Georgij.
Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, ale největší slávu si získal jako velitel osmé roky 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku.
25. října 1918 spáchal sebevraždu, poté, co mu jeho podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz. Plukovník Josef Jiří Švec patří k nejvýznamnějším legionářským osobnostem. Pohřben byl v Čeljabinsku, později v roce 1933 exhumován a ostatky přeneseny do Památníku osvobození na Žižkově. Za fašistické okupace byly ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v Třešti.
Po plukovníku Švecovi je pojmenován jedna ze současných sokolských žup – Sokolská župa plukovníka Švece, jejíž sídlo je v Jihlavě a která sdružuje tělocvičné jednoty převážně z jižní části kraje Vysočina.