L

Loutkové divadlo
Loutkové divadlo je divadelní druh, jehož specifickým vyjadřovacím prostředkem je loutka. Podle druhu užitých loutek, charakteru scénického prostoru, druhu obecenstva apod. se rozeznávají různé formy (marionetové, maňáskové, stínové, černé divadlo). Loutkovým divadlem je jak improvizovaný výstup loutkoherce s loutkou bez jevištních dekorací, tak inscenace vytvořená na základě fixovaného dramatického textu na divadelní scéně. V některých formách jsou loutkoherci skryti, v jiných jsou viditelní, někdy je hra loutek kombinovaná s hrou živých herců.
Ve svých počátcích sloužily loutky pravděpodobně ke kultovním a náboženským účelům (Egypt, 1600 př. n. l.). Loutková divadelní představení vznikla v Řecku asi v 5.—4. st. př.n.l. a měla komický parodický charakter. Ve středověku hráli potulní komedianti prstovými loutkami na trzích a jarmarcích. V jednotlivých zemích se postupně vyvinuly populární loutkové komické typy (Polichinelle, Punch, Guignol, Kašpárek, Petruška).
Nové impulsy pro rozvoj loutkového divadla přinesl romantismus a na začátku 20. st. symbolismus.
Loutkové divadlo nedílně patří i k Sokolu – v mnoha jednotách působily již poměrně krátce po jejich založení amatérské loutkářské soubory. Na tuto tradici navazuje Sokol i v současnosti, kdy (podle údajů z konce r. 2007) v rámci České obce sokolské působí 32 loutkářských souborů, konají se i pravidelné loutkářské přehlídky (například Pražský Tajtrlík či Přerovský Kašpárek).

Lyže
Lyže v nejstarších dobách usnadňovaly pohyb lovců v zasněženém terénu. První lyže se do Čech dostaly v zimě 1887 zásluhou měsťana, bruslaře a sportovce Josefa Rösslera-Ořovského. Původně přes 3 metry dlouhé dřevěné lyže se za 100 let změnily na jedno z nejoblíbenějších a nejrozmanitějších sportovních náčiní – podle toho, čemu se chce lyžař věnovat.
Běžky jsou nejlehčí a nejužší, ale i ty rozlišujeme na běžky pro klasický způsob běhu a kratší běžky na bruslení – skating (čti skejting). Běžky používají i lyžaři-turisté. Sjezdové lyže uvidíme nejčastěji na sjezdových tratích. Kratší jsou pro slalom a na rekreační lyžování, delší mají závodníci na obří slalom a nejdelší na sjezd. Carvingové lyže jsou kratší než je výška postavy lyžaře. Lyže jsou kratší, širší ve špičkách a patkách, špičky se zakulatily. Telemarské lyže jsou užší než sjezdové a jejich vázání umožňuje i při sjezdu zvedání paty boty. Nejdelší a nejširší lyže se používají při skocích na lyžích. Speciální lyže jsou také pro skialpinisty či pro lyžařskou akrobacii.
Každé lyže také vyžadují speciální boty a speciální vázání. O volbě lyží, jejich délce i kvalitě, rozhoduje lyžařská vyspělost, tělesná zdatnost, kondice, obratnost i záliby lyžaře.

Lyžování
Lyžování, jeden z nejoblíbenějších zimních sportů, má svůj počátek už v době kamenné – lovce s prkny na nohou znázorňovaly i nástěnné malby nalezené v jeskyních na severu Evropy. První lyže pocházejí z roku 2500 př.n.l. Za otce moderního lyžování je považován Nor Sondre Norheim, který v roce 1868 radikálně změnil vzhled tehdejších lyží, zúžil je a vyrobil držák paty boty. Nový tvar a pevnější vázání umožňovalo lepší kontrolu a více možností manévrování. První lyžařskou disciplínou bylo severské lyžování, ke kterému patří dnešní běh na lyžích. Vedle severského lyžování rozlišujeme i alpské lyžování, mezi jehož disciplíny patří sjezd, slalom, obří slalom, super-G, paralelní slalom. Za jeho zakladatele je považován Rakušan Mathias Zdarsky (1856–1950), který vytvořil tzv. lilienfeldské lyžařské vázání – bylo pevné a poprvé umožnilo sjezd svahu s oblouky a průjezd brankami.

V roce 2007 bylo v ČOS registrováno 31 sokolských oddílů lyžování, které měly celkem téměř 1400 členů.